Moe ikonka a zdroj
Měním ikonkutady
Nábídni se a ohodnoť mi blog
Našli jstechybičku



Transformers

28. srpna 2009 v 21:11 | Zuzichek |  Transformers

Ještě před dvěma lety si kdekdo při zmínce o akčním blockbusteru na motivy japonských hraček nechápavě ťukal na čelo, dnes se miliony fanoušků nemůžou dočkat pokračování filmu s právě takovou tematikou. Michael Bay na něj obdržel 200 milionů dolarů, padesát galónů nitroglycerinu a privilegium nechat jednoho ze svých robotických mazlíčků poobědvat ze pár egyptských pyramid. Co by se na tom všem vlastně mohlo pokazit?

Recenze

Z pohledu prosté algebry jsou noví Transformers dokonalým druhým dílem. Je v nich (minimálně) dvakrát tolik akce, dvakrát tolik explozí, dvakrát tolik bonmotů s rodiči hlavního hrdiny a finální řežba je (minimálně) dvojnásobně epochální. Vedle toho je tu však proměnná, kterou podle této rovnice zdvojnásobit nejde, a naneštěstí pro Michaela Baye je právě ona pro úspěch jeho nového filmu klíčová. První Transformers měli totiž obrovskou výhodu: nikdo od nich nic nečekal. Díky tomu se nám tak dostalo naprosto unikátního přístupu k experimentování s akčním filmem (přestože stále uvězněného v mantinelech mentality letních blockbusterů).

Na druhou stranu u dvojky je sice poznat, že tvůrci nehodlali ztrácet body na jediném promarněném nápadu, avšak v návalu nových výkvětů filmového transformeřího univerza se opravdové klenoty dají vypíchnout jen stěží. Pomsta poražených tak často připomíná spíše exkurzi panoptika zvrácených cybertronských tvorů, ve kterém můžete větřit vykrádačky naprosto všeho, od nemilosrdných Terminátorů po robo-štěnice z prvního Matrixu, ve výsledku ale nemá nový Bay nic moc, čím by ohromil nebo se v tak slibně načatém modelování super-akčního žánru s mimozemskými roboty někam pohnul, a efekt některých na první pohled vynikajících scén se stačil vyplýtvat už na trailery. Proto je například velice luxusní street fight mlátička v lesíku mnohem preciznější, než v ukázkách burácející, na plátně naprosto nevyužitý Devastator. Vzájemná plochost jednotlivých scén by však možná nebyla tak zjevná, kdyby nás film nenutil se tentokrát soustředit na jeho příběh.

Recenze

Z prvního filmu bylo jasně patrné, že nám servíruje pouze decentní předváděčku světa, na který se můžeme v budoucnu těšit. V Pomstě poražených se pak paradoxně může zdát, že do tohoto světa padáme až moc po hlavě. Jednoduché pobíhání s přerostlou krychlí střídá komplikovaná transformeří mytologie a hledání nejrůznějších artefaktů, při kterých Shia opět zabředává do čtvrtého Indyho. V době natáčení se Bay chlubil, na kolika světových lokalitách se bude film odehrávat. Škoda jen, že se jeho scénáristům (Orci a Kurtzman opět rullez) tyto lokality nepodařilo nějak poutavě provázat.

Netřeba se na scénář a zápletku nových Transformers ale hned hněvat, protože z nich vychází jedno obrovské plus. Ve filmu je hodně, opravdu hodně robotů. Dokonce si troufnu říct, že je zde věnován mnohem větší prostor mnohem více mimozemským charakterům, než-li charakterům lidským, u čehož můžou zaplesat především fanoušci, kterým vadil u prvního filmu poměr přesně opačný. Dlouze by se ale dalo polemizovat o tom, v jakém rozložení se k těmto charakterům přistupuje. Kdo si v prvním dílu zvykl na relativně přehledné oštítkování všech šmejdů z vesmíru, bude nyní uvržen do absolutního chaosu. Kvůli velkému počtu robotů je nyní malý prostor věnován nejen přehršli Decepticonů, ale nově i většině Autobotů, kteří ustupují do pozadí na úkor puberťáckých Dvojčat, které sice nejsou nakonec tak nesnesitelné, jak se spekulovalo, ale když mají hrát prim nejen před několika zajímavými novými tvářemi, ale i starými vojnami z jedničky (!), zabolí to.

Recenze

Z lidského ansámblu pak film vede opět výborný John Turturro, který za sebou tentokrát nechává i koktajícího Shiu a dokonale tak diriguje zábavnou stránku filmu ("Osamělý muž zrazen zemí, kterou miluje"), protože například Samova zhulená matka na to už prvoplánově nemá výbavu, což ale Bay Spielbergovi asi nikdy nevysvětlí. A že záběrů ve stylu dnes již kultovní Megan sklánějící se nad kapotou je tu na padesát, zpomaleného snímání při sprintu alá Pobřežní hlídka dalšího půl tuctu a nechybí ani nadržený Decepticon, snad už nemusím říkat.

Co nám tu Bay tedy tentokrát předhodil? Překombinovanou barevnou explozivní a především vyčerpávající matlaninu, ve spojitosti s níž se stopáž skoro sto padesáti minut vyjímá hezky opravdu jen jako numero. Noví Transformers jsou napínaví, adrenalinoví, strhující a především zábavní, avšak na rozdíl od prvního dílu nikterak draví a ani povrchově originální. Nelze samozřejmě pochybovat o tom, že by si Bay s tímhle filmem neuzurpoval celé letošní léto pro sebe. Noví Transformers splnili do puntíku všechno, co od nich mainstreamové publikum vyžaduje a skutečně obsahují několik zdařilých nápadů, které však jen dokazují, že by se Bayovi vyplatilo místo pumpování hypeového balónu pěkně rozdělit zrno od plev, případně si něco nechat do trojky. Transformers 2 rozhodně není špatný film, takto těsně po zhlédnutí se na mě však silně odráží fakt, že mě za poslední rok ani jednou nenapadlo, že by z tohohle nevzniklo něco alespoň desetkrát lepšího, než byla jednička. Filmový král letošního léta se sice dostavil, ale tleskat mu nehodlám.




Několik dodatků pro fajnšmekry:
  • Největší napínačka byla hned ze startu, jestli teda bude dabing, nebo titulky... naštěstí byly titulky.

  • Myslím, že pokud měl mít Peter Cullen ve filmu opravdu nějaký štěk, udělali by ho tak, abych si ho určitě všiml, a já si ho určitě nevšiml.

  • Tři motorky se nikdy nesloží v Arcee (normálnímu divákovi tak asi bude trochu divné, proč všichni volají jedním jménem zároveň na tři femboty), a jedna z nich ve filmu pronese jednu větu.

  • Transformovaný Jolt se objeví jen v pár záběrech a kdyby na něj Ratchet nevolal jménem, málem bych si ho nevšiml.

  • Transformovaný Ratchet se objeví jen v pár záběrech a kdyby nevolal na Jolta, málem bych si ho nevšiml.

  • Postava Megatrona je až k pláči odfláknutá. Bay si asi myslel, že jsme si ho dost užili těch deset minut v jedničce, a tak ho úplně zatlačil do kouta. Ještě hůř je na tom Starscream, ze kterého se kvůli zjevně nepovedené snaze splynutí s G1 originálem stala bezpáteřní buzna (sorry, Hanyou).

  • Welkerův hlas je na Soundwaveovi naprosto úžasný, samotný Soundwave ale nikdy neopustí oběžnou dráhu Země, natožpak svůj mód satelitu.

  • Skoro se mi až nechce věřit, co Bay udělal s Constructicony. Každý Constructicon má jakoby svého dvojníka: první skupina se z automódů transformuje v Devastatora, zatímco druhá skupina SOUČASNĚ samostatně bojuje ve svých robomódech.

  • S Devastatorem nebojují ŽÁDNÍ Autoboti.

  • Sideswipe se hodně podobá Jazzovi (teď nemluvím o jeho funusu), až na to, že má tak desetkrát míň prostoru.

  • Jetfire je asi nejzajímavější nová postava, což je docela paradox, protože právě na něm se nejvíc uplatňují dětské fórky alá fousatý robot o holi.

  • Mytologie Transformers: Defiance je ve filmu totálně naruby, ale to asi nikoho nepřekvapí.

  • Decepticon transformující se ve vrtulník se objeví v lesíku a hned to schytá. Nemůže to být Blackout, protože nebyl oživen, nemůže to být Grindor, protože vypadá skutečně totožně jako Blackout... Ale koho to vlastně může zajímat, že, Michaele?

  • Jablonsky nic moc, do každé skladby se jen pořád dere motiv z New Divide.

  • Uprostřed finální bitvy se z písku zničehonic vyřítí Scorponok, načež je okamžitě zabit Jetfirem. Celá záležitost trvá zhruba deset vteřin a skládá se ze čtyř záběrů, přičemž jeden z nich známe už z traileru.

  • Během finální bitvy padne jeden záběr na automód Bonecrushera z jedničky. Nic víc, nic míň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Starsy Starsy | 19. listopadu 2010 v 22:34 | Reagovat

Celkem pěkný a v něčem máš i docela pravdu Megatron byl dost zatlačenej do kouta a chudáka Starscreama sem tam skoro neviděla =(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama